Místo zabijačky zveme sousedy maximálně na grilovačku, přesto se v tom podstatném od našich předků tolik nelišíme. Smysl tradic zkoumala redaktorka Anna Bortlová.
Pletení beránků, pálení čarodějnic a recitování básniček čertovi. Může se zdát, že v jedenadvacátém století to už nedává smysl. A svým způsobem je to i pravda. Podstata tradic a různých zvyků je ale daleko hlubší. Spojují nás s rodinou, přáteli, přírodou a dávají našemu životu určitý rytmus. A to budou potřebovat i naše děti.
„RITUÁLŮM UŽ NEPŘISUZUJEME jejich magický význam jako naši předci. Neděláme je už ze strachu nebo poslušnosti. Ke slavení tradic máme teď úplně jinou motivaci. Vytváříme je z lásky a vlastní vůle připravit něco pro děti nebo kohokoli jiného,“ říká Martina Boledovičová, která se tradicím věnuje v pěti knížkách. Jana Hrdinová, autorka dětí stejné jihčeské krve a tvrdí, že je to o čem děti vlastně slyší. „Dřív bylo nemyslitelné, aby v nějakém dnu, zvláště je-li to lidé chápou jako sváteční,“ vysvětluje. Tomáš Koláček navazuje: „Tradice se hodně drží i na nových místech. Folklor je živý, zvykneme si na to,“ vyzdvihuje. A připomíná, že právě v Česku i v zahraničí vzniká hra i hnutí s přiblížením dávným zvyklostem. „Jdou za smyslem, který chtějí lidem naplněným,“ uzavírá jedna z autorek dětí. Mimochodem, naši tři respondenti jich mají dohromady patnáct. To už by se čert pěkně pronesl!
